Klasifikace materiálů podle schopnosti vést elektrický proud
Materiály se liší v elektrické vodivosti, což určuje jejich schopnost vést elektrický proud. Podle velikosti elektrického odporu je rozdělujeme na vodiče, polovodiče a izolanty, přičemž každý typ má charakteristické vlastnosti a využití v praxi. Porozumění této klasifikaci je klíčové pro správný výběr materiálu v elektronice i elektrotechnice.
💡 Klíčové informace
- Existují tři hlavní skupiny materiálů podle vodivosti: vodiče, polovodiče a izolanty.
- Vodiče mají nízký elektrický odpor a zahrnují kovy a grafit, které vedou proud snadno.
- Polovodiče mají vodivost závislou na teplotě a příměsích, nesou proud díky elektronům a děrám.
- Izolanty mají vysokou rezistivitu, jejich zakázaný pás je větší než 3 eV, což znemožňuje vodivost.
- Relativní permitivita dielektrik se pohybuje mezi 2 a 300, feroelektrika až 10⁶, což ovlivňuje polarizaci a vodivost.
Co je klasifikace materiálů podle schopnosti vést elektrický proud?
Klasifikace materiálů podle schopnosti vést elektrický proud rozděluje látky na tři hlavní skupiny podle jejich elektrické vodivosti: vodiče, polovodiče a izolanty. Tento systém je základem elektrotechniky a elektroniky, protože určuje, jak materiály reagují na elektrický proud a jak se využívají v praxi.
Vodiče mají velmi nízký elektrický odpor (řádově 10⁻⁸ až 10⁻⁶ Ω·m) a vysokou elektrickou vodivost, což umožňuje snadný průchod elektrického proudu. Typickými vodiči jsou kovy jako měď (elektrický odpor přibližně 1,7·10⁻⁸ Ω·m) a hliník (2,8·10⁻⁸ Ω·m), dále grafit a kapaliny s vysokým obsahem iontů, například mořská voda. Vodiče umožňují volný pohyb elektronů, které nesou elektrický náboj po celém materiálu.
Polovodiče mají elektrickou vodivost mezi vodiči a izolanty, typicky v rozmezí 10⁻⁶ až 10² S/m. Jejich vodivost lze ovlivnit teplotou, osvětlením nebo příměsemi (dopováním). V polovodičích vznikají volné elektrony a kladné díry, které společně nesou elektrický proud podle vztahu I = I_e + I_d. Díry představují neobsazená místa v krystalové mřížce, jejichž pohyb doplňuje tok elektronů. Polovodiče jsou základem elektronických součástek, například křemík s energií zakázaného pásu přibližně 1,1 eV.
Izolanty mají velmi vysoký elektrický odpor (řádově 10⁸ až 10¹⁶ Ω·m) a extrémně nízkou vodivost, která prakticky neumožňuje průchod elektrického proudu. Patří sem nekovové materiály jako sklo, plasty, suché dřevo, papír a guma, dále kapaliny s minimem iontů, například destilovaná voda, a plyny za běžných podmínek. Izolanty jsou dielektrika s vysokou rezistivitou a relativní permitivitou ε_r v rozmezí 2 až 300, přičemž feroelektrika dosahují hodnot ε_r až 10⁶. Zakázaný pás izolantů přesahuje 3 eV, což znemožňuje uvolnění nosičů náboje zvýšením teploty či osvětlením.
Jak se dělí materiály podle schopnosti vést elektrický proud
- Vodiče – materiály s elektrickým odporem v řádu 10⁻⁸ až 10⁻⁶ Ω·m a vysokou vodivostí, například měď (1,7·10⁻⁸ Ω·m) a hliník (2,8·10⁻⁸ Ω·m)
- Polovodiče – materiály s vodivostí 10⁻⁶ až 10² S/m, jejichž vodivost lze řídit teplotou, osvětlením a dopováním, například křemík s energií zakázaného pásu 1,1 eV
- Izolanty – materiály s velmi vysokým odporem 10⁸ až 10¹⁶ Ω·m, nízkou vodivostí a relativní permitivitou ε_r = 2-300, například sklo, plasty a suché dřevo
Tato klasifikace vychází z fyzikálních principů, jako je Ohmův zákon (I = U/R) a elektrický potenciál (φ), které definují vztahy mezi napětím, proudem a odporem v materiálech. Elektrický proud v obvodu je ovlivněn vnitřním odporem zdroje a vnějšími parametry materiálu, což je zásadní pro návrh elektrických zařízení.
Tip: Častou chybou je zaměňovat polovodiče za izolanty kvůli jejich nižší vodivosti, přitom polovodiče mají proměnnou vodivost závislou na podmínkách, což je klíčové pro jejich využití v elektronice.
Pro koho se to hodí: Tato klasifikace je nezbytná pro elektrotechniky, elektroniky a fyziky zabývající se materiály. Pro koho NE: Není vhodná pro aplikace, kde se uvažují pouze mechanické vlastnosti materiálů bez ohledu na elektrickou vodivost.
Hlavní skupiny materiálů podle elektrické vodivosti
Elektrická vodivost materiálů určuje, jak snadno mohou vést elektrický proud. Podle této vlastnosti se materiály dělí do tří hlavních kategorií: vodiče, polovodiče a izolanty. Níže představujeme jejich charakteristiku, příklady a význam v praxi.
Vodiče: vlastnosti a příklady
Vodiče mají velmi nízký elektrický odpor, běžně v řádu mikrohmů až miliohmů na metr, což umožňuje téměř bezproblémový průchod elektrického proudu. Podle Ohmova zákona je elektrický odpor vodiče klíčovým faktorem určujícím proud, který jím může protékat při daném elektrickém potenciálu. Nejvýznamnější vodiče jsou kovy jako měď, stříbro a hliník. Stříbro vykazuje nejvyšší vodivost kolem 6,3×10^7 S/m, měď dosahuje přibližně 5,8×10^7 S/m a hliník kolem 3,5×10^7 S/m. Kromě kovů se jako vodič používá také grafit, který má sice vyšší elektrický odpor než kovy, ale jeho vodivost je dostatečná pro speciální aplikace, například ve výrobě elektrod.
| Materiál | Elektrická vodivost (S/m) | Elektrický odpor (Ω·m) |
|---|---|---|
| Stříbro | 6,3 × 10^7 | 1,59 × 10^-8 |
| Měď | 5,8 × 10^7 | 1,72 × 10^-8 |
| Hliník | 3,5 × 10^7 | 2,82 × 10^-8 |
| Grafit | 1 × 10^4 až 1 × 10^5 | 1 × 10^-2 až 1 × 10^-3 |
Vodiče jsou nezbytné v elektrotechnice a elektronice pro přenos elektrického proudu s minimálními ztrátami.
Polovodiče: závislost vodivosti na teplotě a příměsích
Polovodiče představují materiály s elektrickou vodivostí mezi vodiči a izolanty, jejich vodivost se pohybuje přibližně v rozmezí 10^-8 až 10^3 S/m. Na rozdíl od vodičů je jejich vodivost silně závislá na teplotě a příměsích. S rostoucí teplotou dochází k uvolňování elektronů do vodivostního pásu, což zvyšuje schopnost vést elektrický proud. Příměsi, například fosfor nebo bor, se používají pro úpravu vodivosti polovodičů a umožňují vznik typů N (negativní) a P (pozitivní), které jsou základem moderních polovodičových zařízení, jako jsou diody či tranzistory.
| Typ polovodiče | Příměs | Funkce v materiálu |
|---|---|---|
| Typ N | Fosfor | Dodává elektrony, zvyšuje počet nosičů náboje |
| Typ P | Bor | Vytváří díry, které vedou elektrický proud |
| Čistý polovodič | Bez příměsí | Nízká vodivost, citlivá na teplotu |
Polovodiče jsou zásadní v elektronice, kde umožňují řízení elektrického proudu s vysokou přesností.
Izolanty: vysoký elektrický odpor a použití
Izolanty mají velmi vysoký elektrický odpor, který může dosahovat až 10^16 Ω·m, což téměř znemožňuje průchod elektrického proudu. Typickými izolanty jsou plasty, sklo, keramika nebo suchý vzduch. Jejich relativní permitivita ovlivňuje elektrický potenciál v materiálu a určuje schopnost materiálu akumulovat elektrický náboj. Izolanty se využívají k oddělení vodičů a ochraně před úrazem elektrickým proudem, čímž zajišťují bezpečnost elektrických zařízení.
| Izolant | Elektrický odpor (Ω·m) | Využití |
|---|---|---|
| Plast | 10^14 až 10^16 | Izolace kabelů |
| Sklo | 10^10 až 10^16 | Elektrická izolace |
| Keramika | 10^12 až 10^16 | Izolace vysokonapěťových komponent |
Tip: Častou chybou při práci s vodiči je podcenění vlivu oxidace na povrchu kovů, která zvyšuje elektrický odpor a snižuje vodivost materiálu. Pravidelná údržba a ochrana vodičů před korozí jsou proto nezbytné.
Rozlišení vodičů, izolantů a polovodičů podle elektrické vodivosti představuje základní klasifikaci materiálů v elektrotechnice, která je podrobně popsána i ve zdroji Wikipedia – Elektrický proud. Pro profesionály i studenty je pochopení těchto vlastností klíčové pro správný výběr materiálů v různých technologických aplikacích.
Princip vodivosti a typy polovodičů
Princip vodivosti polovodičů je založený na schopnosti materiálu vytvářet volné nosiče náboje – elektrony a díry – které umožňují vedení elektrického proudu. Na rozdíl od vodičů, které mají volné elektrony trvale, polovodiče získávají nosiče náboje dodáním energie, například teplem nebo osvětlením. V této sekci se podíváme na klasifikaci polovodičů podle typu nosičů a vysvětlíme, jak se liší od vodičů a izolantů v rámci rozlišení vodičů, izolantů a polovodičů podle elektrické vodivosti.
Co jsou polovodiče a jak vedou proud?
Polovodiče vedou elektrický proud díky pohybu volných elektronů a kladných děr, které vznikají při dodání vnější energie. Při zahřátí nebo vystavení světlu se elektrony uvolní z valenčního pásu do vodivostního pásu a zanechají za sebou díry – místa s nedostatkem elektronu, která fungují jako kladní nositelé náboje. Elektrony a díry se pohybují pod vlivem elektrického potenciálu, čímž vzniká elektrický proud. Při tomto procesu dochází k rekombinaci, kdy elektron vyplní díru a tím zaniká pár nosičů náboje, což ovlivňuje elektrickou vodivost materiálu. Polovodiče tedy představují kategorii materiálů podle elektrické vodivosti s vlastnostmi mezi vodiči a izolanty.
Typy polovodičů: P a N
Polovodiče se klasifikují na typ P a typ N podle převládajícího druhu nosičů náboje. Typ N polovodiče obsahují přebytek volných elektronů, které jsou negativními nosiči náboje. Tento stav vzniká dopováním materiálu příměsemi, které dodávají další elektrony do vodivostního pásu. Naproti tomu typ P polovodiče dominují díry, tedy kladné nosiče náboje, které vznikají přidáním příměsí s menším počtem valenčních elektronů.
| Typ polovodiče | Převládající nosič náboje | Příklad příměsi | Použití |
|---|---|---|---|
| Typ N | Elektrony (negativní) | Arsen, fosfor | Elektronika, diody |
| Typ P | Díry (kladné) | Bor, hliník | Solární články, tranzistory |
Tato klasifikace materiálů podle elektrické vodivosti umožňuje využití polovodičů v různých elektronikých prvcích, kde řízení typu nosičů náboje a jejich koncentrace je klíčové pro funkci zařízení. Při aplikacích je nutné dbát na přesné dodržení dopovacích parametrů, protože nesprávné ovlivnění typu polovodiče může vést ke zvýšení elektrického odporu a snížení efektivity obvodu.
Tip: Častou chybou je zaměňování typů polovodičů nebo použití nevhodných příměsí, což může způsobit nefunkčnost zařízení. Polovodiče jsou vhodné pro řízení elektrického proudu, naopak nejsou vhodné tam, kde je potřeba bezvadná izolace.
Vlastnosti izolantů a jejich vliv na elektrickou vodivost
Izolanty jsou kategorie materiálů podle elektrické vodivosti, která se vyznačuje extrémně nízkou schopností vést elektrický proud. Tento jev je způsoben především jejich vysokou rezistivitou – elektrickým odporem, který může dosahovat hodnot až 10^10 Ω·m a více. Rozdíl izolantů od vodičů a polovodičů tkví především ve velikosti zakázaného pásu elektronové struktury, který u izolantů přesahuje 3 eV. Tento široký zakázaný pás zabraňuje elektronům snadno přecházet do vodivostního pásu, čímž se snižuje elektrická vodivost materiálu na zanedbatelnou úroveň.
Elektrická vodivost izolantů však není absolutní a může se měnit vlivem vnějších faktorů. Zvýšení teploty obvykle zvyšuje počet volných elektronů, což mírně snižuje elektrický odpor. Podobně vlhkost působí jako příměs, která může zvýšit vodivost materiálu tím, že umožňuje vznik vodivých cest prostřednictvím adsorbované vody. Příměsi obecně významně ovlivňují vodivost materiálů – i u izolantů mohou snížit rezistivitu a přiblížit jejich chování polovodičům.
Výhody a nevýhody materiálů podle jejich elektrické vodivosti
- Izolanty spolehlivě zabraňují průchodu elektrického proudu, což je klíčové pro bezpečnost elektrických zařízení i ochranu před úrazy elektrickým proudem.
- Vysoká rezistivita izolantů minimalizuje ztráty energie v elektroizolaci.
- Na druhou stranu změny vlhkosti a příměsi mohou snížit jejich izolační schopnosti, což je riziko zejména v nestabilních nebo vlhkých prostředích.
- Pro aplikace vyžadující konstantní vysoký elektrický odpor je nutné pečlivě volit materiály a kontrolovat jejich čistotu a prostředí.
Tip: Častou chybou je používání izolantů v podmínkách s vysokou vlhkostí bez adekvátní ochrany, což může vést k nežádoucím průrazům a selhání izolace. Izolanty se proto hodí pro suché a stabilní prostředí, zatímco pro vlhké podmínky je vhodnější použít speciální materiály s přidanými ochrannými vrstvami nebo jiné kategorie materiálů podle vodivosti elektrického proudu.
Vliv teploty na elektrickou vodivost materiálů
Teplota patří mezi klíčové faktory ovlivňující elektrickou vodivost materiálů. V závislosti na jejich skupině – vodiče, polovodiče nebo izolanty – dochází k odlišným změnám ve schopnosti vést elektrický proud. Následující části popisují, jak se mění vodivost materiálů podle teploty, přičemž využívají principy Ohmova zákona a základní vlastnosti elektrického odporu.
Vliv teploty na vodivost vodičů
U vodičů, například mědi a stříbra, elektrický odpor roste s narůstající teplotou. Tento jev nastává kvůli zvýšenému kmitání atomů v kovové mřížce, které brání volnému pohybu elektronů – nositelů elektrického proudu. Typická teplotní závislost elektrického odporu mědi je přibližně 0,0039 Ω/°C. To znamená, že zvýšení teploty o 100 °C způsobí nárůst odporu o 39 %. Vyšší odpor vede podle Ohmova zákona ke snížení elektrické vodivosti. Proto vodiče vykazují pokles vodivosti při teplotách nad pokojovou hodnotou. Tento princip se využívá například při konstrukci přesných teplotních čidel z platiny či mědi.
| Materiál | Změna odporu na °C (Ω/°C) | Změna odporu při +100 °C (%) |
|---|---|---|
| Měď | 0,0039 | +39 |
| Stříbro | 0,0038 | +38 |
| Hliník | 0,0043 | +43 |
Vliv teploty na vodivost polovodičů
Polovodiče, jako je křemík, se chovají opačně než vodiče. S rostoucí teplotou dochází k uvolňování více volných elektronů a děr, čímž se zvyšuje elektrická vodivost. Například vodivost křemíku může vzrůst z hodnoty kolem 10^-4 S/m při pokojové teplotě na přibližně 10^2 S/m při 150 °C. Tento nárůst je způsoben termálním generováním nosičů náboje, které významně snižují elektrický odpor. Pro polovodiče je tedy vliv teploty na vodivost zásadní pro jejich funkci v elektronických součástkách, jako jsou diody nebo tranzistory.
Tabulka ilustrativně shrnuje vliv teploty na vodivost vybraných materiálů:
| Skupina materiálů | Vliv teploty na vodivost | Příklad materiálu |
|---|---|---|
| Vodiče | Vodivost klesá s rostoucí teplotou | Měď, stříbro |
| Polovodiče | Vodivost stoupá s rostoucí teplotou | Křemík |
| Izolanty | Vodivost mírně roste při vysokých teplotách | Sklo, keramika |
Vliv teploty na vodivost izolantů je obvykle méně výrazný než u vodičů a polovodičů. Zvýšená teplota může u izolantů zvyšovat polarizaci a v určitých případech i slabou vodivost, avšak jejich elektrický odpor zůstává vysoký, takže se stále řadí mezi materiály s nízkou elektrickou vodivostí.
Tip: Při navrhování elektrických obvodů je třeba brát v úvahu rozdílný vliv teploty na vodiče a polovodiče, protože nesprávná volba materiálu může vést k nečekaným změnám odporu a tím i funkcionality zařízení.
Praktické aplikace a měření elektrické vodivosti materiálů
Materiály se podle schopnosti vést elektrický proud dělí na vodiče, polovodiče a izolanty. Vodiče, jako je měď (elektrická vodivost přibližně 5,8·10⁷ S·m⁻¹) nebo hliník (3,5·10⁷ S·m⁻¹), se v elektrotechnice využívají především pro přenos elektrické energie díky nízkému elektrickému odporu (řádově 10⁻⁸ Ω·m) a vysoké elektrické vodivosti. Polovodiče, například křemík, mají vodivost v řádu 10⁻⁴ až 10² S·m⁻¹, přičemž jejich vodivost lze řídit přidáním příměsí (dopingem) a vnějšími faktory, jako jsou teplota či osvětlení. Díky tomu jsou klíčové v polovodičových součástkách pro spínání a zesilování signálů. Izolanty, například sklo nebo plast, vykazují velmi vysoký elektrický odpor (rezistivita větší než 10¹² Ω·m) a minimální vodivost, což je činí vhodnými pro bezpečnostní izolaci a ochranu před únikem proudu.
Kategorie materiálů podle elektrické vodivosti a jejich vlastnosti
- Vodiče – elektrický odpor v rozmezí 10⁻⁸ až 10⁻⁶ Ω·m, vysoká elektrická vodivost (řádově 10⁷ S·m⁻¹), používají se v kabeláži, elektrických obvodech a přenosu energie
- Polovodiče – vodivost od 10⁻⁴ do 10² S·m⁻¹, vodivost závislá na teplotě a osvětlení, základní materiály pro elektronické součástky jako diody a tranzistory
- Izolanty – rezistivita nad 10¹² Ω·m, velmi nízká vodivost, používají se jako dielektrika v kondenzátorech a k izolaci vodičů v elektrických zařízeních
Měření elektrické vodivosti a rezistivity materiálů je nezbytné pro správný výběr materiálu v průmyslových i výzkumných aplikacích. Nejčastěji se používá čtyřbodová metoda měření odporu, která eliminuje vliv kontaktního odporu a umožňuje přesné určení měrného elektrického odporu (ρ). Z naměřeného odporu R a geometrických rozměrů vzorku lze vypočítat vodivost σ jako σ = 1/ρ. Tento postup je klíčový například při kontrole kvality měděných vodičů nebo při vývoji nových polovodičových materiálů s cílenou vodivostí.
Tip: Častou chybou při měření vodivosti je nebrání v potaz teplotní závislost rezistivity, která u polovodičů může měnit hodnoty o několik řádů při změně teploty o desítky stupňů Celsia. Proto se doporučuje provádět měření při standardizované teplotě (obvykle 20 °C) a uvádět teplotní koeficient rezistivity.
Praktické využití materiálů podle jejich elektrické vodivosti se výrazně liší: vodiče jsou nezbytné pro efektivní přenos elektrické energie, polovodiče umožňují řízení elektrických signálů v elektronice, zatímco izolanty chrání zařízení a uživatele před nebezpečným únikem proudu. Pro koho se klasifikace hodí, jsou elektrotechnici, materiáloví vědci a vývojáři elektroniky; naopak pro laickou veřejnost bez specializace nemusí být detailní měření vodivosti relevantní.
Časté dotazy o klasifikaci materiálů podle elektrické vodivosti
Otázka: Jaké jsou hlavní skupiny materiálů podle schopnosti vést elektrický proud?
Existují tři hlavní skupiny: vodiče s nízkým elektrickým odporem, polovodiče s proměnnou vodivostí a izolanty s velmi vysokou rezistivitou.
Otázka: Co je elektrický proud a jak se označuje?
Elektrický proud je tok elektricky nabitých částic, označuje se písmenem I a měří se v ampérech (A).
Otázka: Jaký kov má nejlepší elektrickou vodivost?
Měď patří mezi materiály s nejlepší elektrickou vodivostí a je běžně používána jako vodič v elektrických instalacích.
Otázka: Jaký je princip vodivosti polovodičů?
Polovodiče vedou proud díky volným elektronům a kladným dírám, které vznikají při dodání energie atomům.
Otázka: Co je to rezistivita a jak ovlivňuje elektrickou vodivost?
Rezistivita je měrný elektrický odpor materiálu; čím je vyšší, tím je daný materiál méně vodivý.
Otázka: Jak se dělí polovodiče podle typů nosičů náboje?
Polovodiče se dělí na typ P s kladnými dírami jako nosiči náboje a typ N, kde jsou nosiči volné elektrony.
Otázka: Jak teplota ovlivňuje vodivost vodičů a polovodičů?
U vodičů roste elektrický odpor s teplotou, což snižuje vodivost; u polovodičů naopak teplota zvyšuje počet nosičů náboje a tím i vodivost.
Otázka: Proč izolanty nevedou elektrický proud?
Izolanty mají velmi vysoký elektrický odpor a zakázaný pás větší než 3 eV, což znemožňuje pohyb volných elektronů.
Otázka: Jaké materiály patří mezi izolanty?
Typické izolanty jsou plasty, sklo, suché dřevo, papír a guma s vysokou rezistivitou.
Otázka: Co je Ohmův zákon a jak se používá?
Ohmův zákon popisuje vztah mezi proudem, napětím a odporem: I = U / R, kde I je proud v ampérech.
Otázka: Jak se měří elektrická vodivost materiálů?
Vodivost se měří pomocí čtyřbodové metody nebo přístrojem nazývaným ohmmetr.
Otázka: Jaké jsou praktické aplikace vodičů?
Vodiče se používají v kabelech, elektrických obvodech a spojích pro přenos elektrického proudu.
Otázka: K čemu slouží izolanty v elektrotechnice?
Izolanty zabraňují úniku proudu a chrání elektrická zařízení před zkratem.
Otázka: Jaké jsou druhy elektrického proudu?
Existují dva hlavní druhy: stejnosměrný (DC) a střídavý proud (AC), lišící se směrem a velikostí.
Otázka: Co znamená relativní permitivita u dielektrik?
Relativní permitivita vyjadřuje schopnost materiálu polarizovat se vůči vakuu a ovlivňuje kapacitu kondenzátorů.
Otázka: Jak se značí elektrický proud v obvodech?
Elektrický proud se označuje písmenem I a měří v ampérech (A).
Otázka: Jaké jsou výhody polovodičů v elektronice?
Polovodiče umožňují řízení a zesílení elektrického proudu a tvoří základ moderních elektronických zařízení.
Otázka: Jaké faktory ovlivňují vodivost izolantů?
Vodivost izolantů ovlivňují teplota, vlhkost, příměsi a intenzita elektrického pole.
Otázka: Jak se rozlišují materiály podle elektrické vodivosti?
Materiály se dělí na vodiče, polovodiče a izolanty podle hodnoty jejich elektrického odporu a vodivosti.
Otázka: Jaký je vztah mezi elektrickým napětím a proudem?
Podle Ohmova zákona je proud přímo úměrný napětí a nepřímo úměrný odporu materiálu, tedy I = U / R.
Návod na klasifikaci materiálů podle jejich vodivosti
Materiály se klasifikují podle elektrického odporu a vodivosti do tří kategorií: vodiče s vodivostí řádově 10^7 S/m, polovodiče s vodivostí mezi 10^-6 a 10^3 S/m a izolanty s vodivostí nižší než 10^-12 S/m.
Kategorie materiálů podle elektrické vodivosti a jejich vlastnosti
Vodiče vedou proud snadno díky volným elektronům, polovodiče mají řízenou vodivost a izolanty mají velmi omezený pohyb nábojů, což zajišťuje bezpečnost v elektrických systémech.
Tip: Častou chybou je zaměňovat polovodiče za izolanty; polovodiče totiž mění vodivost s teplotou a příměsemi, což izolanty nedělají. Pro aplikace vyžadující řízení proudu jsou polovodiče vhodné, pro pevné oddělení obvodů se hodí izolanty.
